Vzdělávání pěstounů
Prvním typem vzdělávání pěstounů je jednorázové přípravné školení budoucích pěstounů v případě úřadem zprostředkované pěstounské péče ještě před přijetím dítěte. Přípravné vzdělávání je povinné pro náhradní rodinnou péči zprostředkovanou podle § 19 zákona 359/1999 Sb. O sociálně-právní ochraně dětí. Délka přípravného kurzu je minimálně 48 hodin u klasických (dlouhodobých) pěstounů, resp. 72 hodin u pěstounů na přechodnou péči. Přípravný kurz zajišťuje budoucím pěstounům krajský úřad.
Druhým typem je průběžné vzdělávání pěstounů, které je povinné pro pěstouny ve všech typech péče, tedy pro zprostředkovanou pěstounskou péči dlouhodobou a na přechodnou dobu i pro pěstouny, kteří jsou blízkými osobami svěřeného dítěte (příbuzenská péče). Podle § 47a odst. 2 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde o „právo na zprostředkování nebo zajištění bezplatné možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti“, toto právo je spojeno s povinností upravenou písm. f) téhož ustanovení „zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích“. Pokud je dítě svěřeno do společné péče pěstounů (nebo o něj osobně pečují dva poručníci), platí tato povinnost pro oba pěstouny (poručníky).
Forma a témata průběžného vzdělávání by měly vycházet z potřeb svěřeného dítěte, zaměřovat se na rozvoj kompetencí pěstouna a zvyšování kvality výkonu pěstounské péče. Podrobnosti jsou upraveny prováděcí vyhláškou. Prováděcí vyhláška v § 5 upravuje obsah tohoto vzdělávání, zákonná úprava však nestanovuje forem vzdělávání. Kromě účasti na docházkových či pobytových kurzech lze využít i dalších formy vzdělávání, jako je např. e-learning, samostudium či vzdělávání prováděné přímo zaměstnanci doprovázejícího subjektu. Doprovázející subjekt je povinen sledovat a pro případnou kontrolu doložit rozsah vzdělávání a jeho téma (osvědčením o absolvování kurzu, záznam o účasti na jiné formě vzdělávání v dokumentaci pěstouna atd.).
Zdroj textu: Příručka „Právní a finanční aspekty doprovázení pěstounských rodin“, upravila Martina Vančáková
