Formy NRP
Osvojení (adopce)
V tomto typu péče se osvojitel stává rodičem dítěte se všemi právními důsledky (jako je například výživné, dědictví apod.). Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby (dítěte) za vlastní za účelem vzniku nové rodiny. O této statusové změně rozhoduje na návrh soud. Dítě pro adopci musí být tzv. právně volné, což znamená, že rodiče dali k adopci souhlas nebo se o dítě delší dobu vůbec nezajímali a soud jim jejich rodičovská práva odebral. Od roku 2014 je z hlediska zákona vnímáno jako forma rodičovství, nikoli náhradní péče o dítě; zvykově se však stále do NRP řadí. I výzvy a obtíže, které se u osvojených dětí mohou objevit, se podobají těm, kterým čelí pěstouni.Osvojení nezakládá nárok na zvláštní finanční podporu státu. Osvojitelé mají nárok na stejné dávky ze státního sociálního systému jako ostatní rodiny.
„Klasická“, dlouhodobá pěstounská péče
je oproti osvojení pouhé svěření dítěte na výchovu po dobu, kdy se rodiče dítěte o něj nezvládají starat. Dítěti se nemění rodný list ani jméno, dítě ví, kdo jsou jeho rodiče a rodiče vědí, komu bylo dítě svěřeno do péče. Je žádoucí, aby dítě bylo v kontaktu se svými rodiči a vědělo, odkud pochází. Rodiče dítěte neztrácí svá práva a povinnosti, nadále rozhodují o podstatných situacích v životě dítěte jako je například plánovaná operace, se kterou musí dát souhlas nebo vydání pasu, o který musí požádat. Pokud jsou však rodiče nedohledatelní či nespolupracující, může tento souhlas nahradit soud a sociální pracovnice vždy v takových případech pomáhá vyřídit vše podstatné tak, aby to netrvalo příliš dlouho.Děti vhodné pro pěstounskou péči jsou tedy všechny děti vyrůstající v ústavech (mimo ty, které jsou vhodné pro adopci) nebo které právě odcházejí ze své rodiny (jsou odebrány nebo rodiče naznali, že péči už opravdu nezvládají). Jsou to tedy děti často staršího věku, děti nemocné, hendikepované, či s nějakými problémy, děti jiného než majoritního etnika, a pak také sourozenci (někdy z velkých sourozeneckých skupin).
Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)
K pěstounům na přechodnou dobu by děti měly být umísťovány jen na nezbytně dlouhou dobu, než se pro jejich situaci najde dlouhodobé řešení, max. na 1 rok. Péče je využívána zejména u dětí kojeneckého či batolecího věku, které se ocitly v krizové situaci. Pěstoun je v takovém případě speciálně vyškolen k okamžitému přijetí dítěte a zajištění jeho komplexní péče do doby, než tým odborníků pomůže původní rodině zajistit bezpečné prostředí pro návrat dítěte domů, nebo zajistí alternativní trvalé řešení jeho situace (péče příbuzných, osvojení nebo dlouhodobá pěstounská péče.) Hlavním smyslem pěstounské péče na přechodnou dobu je zajistit dítěti pobyt v bezpečném rodinném prostředí namísto ústavní výchovy, která zejména děti v nejmladším věku psychicky poškozuje.
Poručnická péče (poručnictví)
Poručnictví je druh zákonného zastoupení. Hlavním účelem poručnictví je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče: zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (například jsou-li sami nezletilí). Soud zpravidla ustanoví poručníkem fyzickou osobu; přednost se dává osobě, kterou doporučili sami rodiče, zejména pokud jde o někoho z příbuzných nebo osob dítěti nebo rodině blízkých. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, avšak nevzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi, rovněž poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti. Pokud poručník o dítě osobně pečuje, náleží mu stejné dávky jako pěstounovi. Poručníkem se může stát také pěstoun, pokud v průběhu pěstounské péče nastaly výše uvedené podmínky na straně rodičů dítěte.
Svěření do péče jiné osoby než rodiče
Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba se svěřením dítěte do své péče souhlasí. Podmínkou je, aby poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dá soud zpravidla přednost příbuznému dítěte, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah.Dítě může být svěřeno také do společné výchovy manželů. Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela za podmínky, že tento je způsobilý k právním úkonům, nebo není-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Soud při svém rozhodování vždy vymezí osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. Svěření do péče jiné osoby než rodiče je možné pouze v případě, že rodičům je možné uložit vyživovací povinnost k dítěti. Rodiny, jimž bylo svěřeno dítě v tomto režimu, nemají nárok na zvláštní státní finanční podporu.
Hostitelská péče
Další forma pomoci dětem žijícím v ústavní péči, není však institutem náhradní rodinné péče. Ředitel ústavního zařízení může povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně prázdninový) pobyt mimo ústavní zařízení i u jiných osob než u rodičů a příbuzných. Při této formě péče se zpravidla nepředpokládá možnost trvalého umístění dítěte v hostitelské rodině.V současné době se postupuje podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí § 30:Ústavní zařízení může jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova, dočasný pobyt u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom pobytu. Tato doba může být prodloužena na základě písemného souhlasu okresního úřadu. Bylo-li dítě v takovém ústavním zařízení na základě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců, je možno povolit takový pobyt u jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu rodičů nebo jiných zákonných zástupců, pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka.
