Typy NRP
Pěstounská péče (PP)
Je určena pro všechny děti, které musí žít mimo svoji rodinu a nejsou přijaty do péče jiné fyzické osoby (např. prarodiče) nebo do osvojení, a to například z toho důvodu, že jejich rodiče nedali s osvojením souhlas a děti tedy nejsou tzv. právně volné. V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk rodičů s dítětem. Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. V současné době existují dva typy pěstounské péče. Pěstounská péče na přechodnou dobu a dlouhodobá pěstounská péče. V poněkud odlišném režimu jsou vedeni pěstouni, kteří jsou příbuzní svěřeného dítěte.
Typy pěstounské péče:
Dlouhodobá pěstounská péče
Je nejrozšířenější a tradiční forma pěstounství. Většina dětí zůstává v pěstounské rodině několik let, často až do dospělosti. V řadě případů se jedná o děti starší či dospívající, s tělesným či mentálním handicapem, případně děti minoritního etnika, které díky pěstounské péči nemusí žít v ústavním zařízení. Mnoho dětí v pěstounské péči má kontakt se svými biologickými rodiči.
Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)
K pěstounům na přechodnou dobu jsou děti umisťovány na dobu max. 1 roku. Péče je využívána zejména u dětí kojeneckého či batolecího věku, které se ocitly v krizové situaci. Pěstoun je v takovém případě speciálně vyškolen k okamžitému přijetí dítěte a zajištění jeho komplexní péče do doby, než tým odborníků pomůže původní rodině zajistit bezpečné prostředí pro návrat dítěte domů, nebo zajistí alternativní trvalé řešení jeho situace (péče příbuzných, osvojení nebo dlouhodobá pěstounská péče.) Hlavním smyslem pěstounské péče na přechodnou dobu je zajistit dítěti pobyt v bezpečném rodinném prostředí namísto ústavní výchovy, která děti v nejmladším věku psychicky poškozuje
Poručnická péče (poručnictví)
Poručnictví je druh zákonného zastoupení. Hlavním účelem poručnictví je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče: zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (například jsou-li sami nezletilí). Soud zpravidla ustanoví poručníkem fyzickou osobu; přednost se dává osobě, kterou doporučili sami rodiče, zejména pokud jde o někoho z příbuzných nebo osob dítěti nebo rodině blízkých. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, avšak nevzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi, rovněž poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti. Pokud poručník o dítě osobně pečuje, náleží mu stejné dávky, jako pěstounovi. Poručníkem se může stát také pěstoun, pokud v průběhu pěstounské péče nastaly výše uvedené podmínky na straně rodičů dítěte.
Svěření do péče jiné osoby než rodiče
Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba se svěřením dítěte do své péče souhlasí. Podmínkou je, aby poskytovala záruku zdárné výchovy dítěte. Při výběru vhodné osoby dá soud zpravidla přednost příbuznému dítěte, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah.
Dítě může být svěřeno také do společné výchovy manželů. Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela za podmínky, že tento je způsobilý k právním úkonům, nebo není-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Soud při svém rozhodování vždy vymezí osobám, kterým dítě do výchovy svěřuje, rozsah jejich práv a povinností vůči dítěti. Svěření do péče jiné osoby než rodiče je možné pouze v případě, že rodičům je možné uložit vyživovací povinnost k dítěti. Rodiny, jimž bylo svěřeno dítě v tomto režimu, nemají nárok na zvláštní státní finanční podporu.
Osvojení (adopce)
Adopce je od roku 2014 nově vnímána jako forma rodičovství, nikoli náhradní péče o dítě. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby (dítěte) za vlastní za účelem vzniku nové rodiny. O této statusové změně rozhoduje na návrh soud.
Dospělá osoba nebo manželský pár může osvojit (adoptovat, přijmout za vlastní) dítě, které ztratilo právní vztah se svými biologickými rodiči z důvodu, že se rodiče vzdali své rodičovské zodpovědnosti nebo jí byli soudně zbaveni. Osvojením se dítě dostává do rodinně právního vztahu s osvojitelem a jeho příbuznými, z právního hlediska získává stejné postavení jako biologické dítě osvojitele. Příbuzní osvojitelů se stávají příbuznými dítěte se všemi právními důsledky (například dědictví).
Osvojitelem nemůže stát příbuzný dítěte v přímé linii (prarodič) ani sourozenec rodiče. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Osvojitelé jsou zapsáni do matriky – knihy narození. Dítě získává příjmení nových rodičů.
Osvojení nezakládá nárok na zvláštní finanční podporu státu. Osvojitelé mají nárok na stejné dávky ze státního sociálního systému jako ostatní rodiny.
Osvojení zletilého
Osvojit lze v současnosti i zletilého, a to v případě, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Na osvojení v dospělosti se vztahují jiné podmínky. Podrobně osvojení zletilého upravuje ustanovení § 846 a následující občanského zákoníku.
Osvojení do/ze zahraničí
Dítě může být také osvojeno doč i ze zahraničí. Mezinárodní osvojení podléhá Haagské úmluvě o právech dítěte a v ČR funkci zprostředkovatele plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.
Další formy pomoci
Hostitelská péče
Další forma pomoci dětem žijícím v ústavní péči, není však institutem náhradní rodinné péče. Ředitel ústavního zařízení může povolit dítěti dočasný (obvykle víkendový, případně prázdninový) pobyt mimo ústavní zařízení i u jiných osob než u rodičů a příbuzných. Při této formě péče se zpravidla nepředpokládá možnost trvalého umístění dítěte v hostitelské rodině.
V současné době se postupuje podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí § 30:
Ústavní zařízení může jen po předchozím písemném souhlasu obecního úřadu obce s rozšířenou působností povolit dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova, dočasný pobyt u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom pobytu. Tato doba může být prodloužena na základě písemného souhlasu okresního úřadu. Bylo-li dítě v takovém ústavním zařízení na základě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců, je možno povolit takový pobyt u jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu rodičů nebo jiných zákonných zástupců, pokud získání tohoto souhlasu nebrání vážná překážka.
