Nový občanský zákoník
Náhradní rodinná péče a nový občanský zákoník
Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014, zachoval formy náhradní rodinné péče známé z předchozího zákona o rodině. Upřesnil však situace, v nichž je možné dítě do náhradní péče svěřit a mnohem precizněji vymezil práva a povinnosti osob, které o dítě pečují. Ty se odvíjí od základního vztahu mezi rodičem a dítětem. Podle míry omezení rodičovské odpovědnosti a možností (zájmu) rodiče o dítě pečovat, je pro dítě hledána příslušná forma náhradní péče. Do péče jiné osoby může dítě svěřit pouze rodič nebo soud. V případě rozhodování soudu se klade důraz na zachování přirozených rodinných vazeb. Péče příbuzných nebo dítěti blízkých osob má přednost před svěřením dítěte do péče nepříbuzenské. Zároveň se však vždy přihlíží k zájmu dítěte. Všechny formy náhradní rodinné péče mají přednost před péčí ústavní.
Občanský zákoník rozlišuje několik institutů náhradní rodinné péče:
Poručenství (§ 928 – § 942 občanského zákoníku).
Pokud žádný z rodičů nemůže vykonávat plně rodičovskou odpovědnost, nastupuje na jejich místo poručník, kterého jmenuje soud. Poručník má v zásadě stejná práva a povinnosti jako rodič, ale nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Jeho činnost podléhá stálému dozoru soudu, soud schvaluje i rozhodnutí poručníka ve významných záležitostech týkajících se dítěte. V případě, že poručník o dítě osobně pečuje, náleží mu stejné hmotné zabezpečení jako pěstounovi.
Péče jiné osoby (§ 953 – § 957 občanského zákoníku).
V případě, že o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů nebo poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka. Práva a povinnosti pečující osoby vymezí soud, jsou však zpravidla obdobná jako u pěstouna. Rodiče mají i nadále vůči dítěti vyživovací povinnost, výživné platí přímo pečující osobě. Tento typ péče není podporován dávkami pěstounské péče. Pokud nelze vyživovací povinnost rodičům uložit, není možné dítě do „péče jiné osoby“ svěřit.
Pěstounská péče (§ 958 – § 970 občanského zákoníku).
Do pěstounské péče lze dítě svěřit na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v péči o dítě. Rodiče mají právo požadovat, aby se dítě vrátilo zpět do jejich péče. Pokud je to v zájmu dítěte, soud této žádosti vyhoví. Pěstoun má právo a povinnost o dítě osobně pečovat a rozhodovat o běžných záležitostech v životě dítěte. O věcech podstatných rozhodují i nadále rodiče. Zásadní rozdíl mezi pěstounskou péči a osvojením spočívá v možnosti návratu dítěte do původní rodiny. Z tohoto důvodu patří mezi povinnosti pěstouna udržovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči a dalšími příbuznými a umožnit osobní styk dítěte s těmito osobami. Pěstounská péče je podporována dávkami pěstounské péče. Specifickou formou pěstounské péče je pěstounská péče na přechodnou dobu. Je určena dětem, které potřebují krátkodobou pomoc, např. pro přechodnou krizovou situaci v rodině nebo po dobu, kdy čekají na tzv. „právní volnost“ k osvojení. Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat maximálně 1 rok.
Samostatným institutem je osvojení dítěte, které je vyhrazeno pro případy, kdy dítě nemůže od svých vlastních rodičů očekávat ani do budoucna žádnou péči ani zájem. Osvojitel nabývá rozhodnutím soudu stejná práva a povinnosti jako rodič.
Autor: Miroslav Macela
