Institucionální (ústavní) péče o dítě
V ústavní péči jsou jednak děti s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, děti, které byly soudem svěřeny do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a dále děti, které byly do péče zařízení svěřeny rodiči resp. osobami odpovědnými za výchovu dítěte.
Ústavní výchova je výchovné opatření, které soud nařídí, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.
Ústavní výchova, musí-li být nařízena, by měla trvat pouze po dobu nezbytně nutnou (co nejkratší). Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let. Ústavní výchovu lze před uplynutím 3 let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu 3 let. Bylo-li nařízeno výchovné opatření spočívající v nařízení ústavní péče nebo ve svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči, je soud povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči.
V České republice má mít ze zákona vždy přednost život dítěte v rodině před péčí ústavní, a to s prioritou
- rodina biologická (vlastní)
- rodina náhradní příbuzná nebo blízká dítěti
- rodina náhradní zprostředkovaná úředně
- péče institucionální (ústavní).
Institucionální péče v podmínkách ČR spadá do gesce tří ministerstev.
Ministerstvo zdravotnictví
Od narození do 3 let věku, pakliže se žádným způsobem nepodaří zajistit rodinnou péči, dítě je svěřeno do péče ústavů nejčastěji v gesci Ministerstva zdravotnictví ČR (kojenecké ústavy, dětské domovy, dětská centra).
Pobyt v zařízení by měl být vždy co možná nejkratší, protože výzkumy prováděné v zahraničí i v ČR (výstupy nejaktuálnějšího českého výzkumu naleznete zde) prokazují, že ústavní péče děti (zejména v raném věku) poškozuje v jejich zdravém vývoji.
Smyslem pobytu v těchto zařízeních by mělo být stanovení diagnózy a prognózy, se snahou neprodleně umístit dítě do rodinné péče. Úspěšnost umístění do rodiny (vlastní či náhradní) je v tomto typu ústavů vzhledem k věku a důvodů umístění nejvyšší – cca 80%.
Děti, které nebylo možno vrátit zpět do péče jejich biologických rodičů ani umístit do náhradní rodinné péče, přecházejí, v případě jejich dobrého zdravotního stavu, do zařízení v gesci MŠMT (dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy, výchovné ústavy). Těchto dětí je však minimum, cca 0,5%.
Většinou (cca 19,5 %) však jde o děti s mentálním, fyzickým nebo kombinovaným postižením a tyto jsou překládány do domovů pro osoby (děti) se zdravotním postižením (dříve ústavů sociální péče) v gesci MPSV.
Zařízení v gesci MZ ČR:
- Kojenecké ústavy – zde jsou umísťovány nejmenší děti, zpravidla novorozenci a kojenci do 1 roku věku, často bývají spojeny s dětským domovem pro děti 0–3 roky
- Dětské domovy pro děti 0–3 roky – zařízení pro děti zpravidla do 3 let věku, jejich denní a stravovací režim musí být přizpůsoben věku dětí a jejich individuálním potřebám
- Dětská centra – transformující se ústavy předchozího typu, které nabízejí komplexnější péči o ohrožené děti, včetně ambulantních služeb
Indikace přijetí jsou:
- zdravotní (velmi závažný zdravotní problém, který znemožňuje péči v rodině),
- sociální (např. rodiče ve výkonu trestu, dítě před umístěním do NRP, rozvrat v rodině) a
- zdravotně-sociální (podezření na syndrom CAN, děti odložené rodiči pro zdravotní postižení či naopak závažný zdravotní problém na straně rodičů, včetně duševních poruch, závislostí apod.). Finančně-ekonomické podmínky rodiny nesmí být jedinou indikací k odebrání dítěte z rodinného prostředí.
Dětské domovy pro děti do 3 let věku mohou poskytovat též ubytování ženám v průběhu těhotenství, je-li z důvodů nepříznivé životní situace ohroženo jejich zdraví. Také může být přijato dítě s matkou (otcem, rodiči, náhradními rodiči) z důvodu zácviku péče o dítě (nezralé či simplexní matky, dítě se speciálními potřebami, dítě přecházející do NRP).
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Děti starší tří let bývají umisťovány nejčastěji v zařízeních, která jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tato zařízení jsou rozlišena podle účelu, který mají splňovat.
Zařízení v gesci MŠMT:
- dětské diagnostické ústavy – děti (zpravidla 3–18 let) jsou do diagnostických ústavů po nařízení ústavní výchovy umisťovány za účelem komplexního vyšetření. Na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení jsou děti poté umístěny do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů. Diagnostický pobyt trvá zpravidla 8 týdnů.
- dětské domovy – děti ve věku od 3 do nejvýše 18 let nebo do ukončení přípravy na povolání (až do 26 let) bez závažných poruch chování. Vzdělávání probíhá ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být umístěny též nezletilé matky spolu s jejich dětmi.
- dětské domovy se školou – děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem dětských domovů se školou je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závažnými poruchami chování, vyžadující pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně léčebnou péči nebo mající nařízenou ochrannou výchovu. Vzdělávání probíhá nejčastěji ve škole, která je součástí zařízení.
- dětské výchovné ústavy – děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženu ochrannou výchovu a v jehož chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou.
Obecnou snahou je, aby převažovala zařízení rodinného typu, aby se co nejvíce režimem blížila rodině, byli zde stálí vychovatelé (ženy i muži), malé, věkově smíšené výchovné skupiny a podobně. Přesto by i v těchto zařízeních měly děti pobývat jen po nezbytně nutnou dobu a pouze v případě, že není možné zajistit péči o ně v rodinném prostředí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Zařízení v gesci MPSV:
- Domov pro osoby (děti) se zdravotním postižením – do domovů pro osoby se zdravotním postižením jsou umísťovány děti, jejichž zdravotní (tělesný, smyslový, mentální či kombinovaný) handicap vyžaduje zvláštní odbornou péči, které nemohou být z různých důvodů v domácí péči. Řídí se zákonem o sociálních službách.
- Zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči (ZDVOP) – zařízení pro děti 0–18 let, které se ocitly bez jakékoli péče či bez péče přiměřené jeho věku, jejichž život, zdraví či příznivý vývoj nebo výkon jejich základních práv jsou vážně ohroženy, a děti týrané či zneužívané. Děti mohou být přijaty na základě soudního rozhodnutí, žádosti OSPOD, žádosti rodičů či samotného dítěte. Délka pobytu dítěte v zařízení je omezená na 3 měsíce, resp. 6 měsíců, smí být prodloužena, pokud to zájem dítěte vyžaduje, maximálně však na celkovou dobu pobytu 12 měsíců.
Zpracovala: Martina Vančáková
