Služby pro pěstouny

Doprovázení pěstounů

Systém služeb pro pěstounské rodiny reaguje na práva a povinnosti pěstounů vyplývající ze specifického charakteru tohoto typu náhradní rodinné péče. Nový občanský zákoník účinný od 1. ledna 2014 mnohem precizněji než předchozí zákon o rodině definuje situace a podmínky, za nichž je dítě do péče jiné osoby svěřováno. Pěstounská péče je na rozdíl od osvojení chápána jako institut dočasný, jehož trvání se odvíjí od situace ve vlastní rodině dítěte.

Termín „doprovázení pěstounských rodin“ v sobě zahrnuje několik základních služeb, na které mají pěstounské rodiny nárok daný zákonem č. 401/2012 Sb. o Sociálně-právní ochraně dětí. Tento svůj nárok uplatňuje na základě smlouvy o výkonu pěstounské péče, kterou uzavírá s některým z k tomu pověřených subjektů (OSPOD, pověřená právnická osoba, pověřená fyzická osoba), pro stručnost označovaných obvykle jako „doprovázející organizace“.

Jedná se o tyto služby:

Zdroj textu: Příručka „Právní a finanční aspekty doprovázení pěstounských rodin“, upravila Martina Vančáková

Podpora vztahu dítěte s rodiči

Podpora vztahu dítěte s jeho rodiči a dalšími blízkými osobami vychází z charakteru pěstounské péče. Zásadní záležitostí v životě dítěte jsou vztahy. Mezi pěstounem a svěřeným dítětem se zcela přirozeně vytváří citové pouto. Je hlubokým omylem části odborné veřejnosti, že pěstoun si takový vztah ke svěřenému dítěti vytvořit nesmí. Pěstoun ovšem musí kromě těchto vazeb citlivě nakládat s citovou orientací dítěte na rodiče a další blízké osoby. Odborná pomoc při vytváření a udržování všech těchto vztahů je jednou ze základních služeb podporující pěstouny v jejich práci.

Osobní styk mezi rodiči a dítětem svěřeným do pěstounské péče je založen nejen na právu rodičů, ale i dítěte na kontakt se svými blízkými. V případě, že rodiče nemohou či odmítají přijet za dítětem, je proto možné uhradit dítěti a osobě, která ho na místo setkání doprovází, náklady na dopravu. (Pokud rodiče nemohou přijet za dítětem z důvodu velmi špatné ekonomické situace, mohou požádat o dávku mimořádné okamžité pomoci).

Pěstouni také mají právo na pomoc při zajištění vhodných prostor pro setkání dítěte s jeho rodiči či blízkými osobami, pokud neprobíhá přímo v domácnosti pěstounů nebo rodičů. Je-li nutné, aby kontakt dítěte s jeho rodiči probíhal za asistence třetí osoby, doprovázející organizace má povinnost tuto osobu zajistit nebo pomoci zajistit a uhradit jí náklady na dopravu.

Zpracovala: Martina Vančáková

Odborná pomoc

Pěstounovi je ze strany doprovázejícího subjektu poskytována odborná pomoc průběžně v rámci poradenství. Vedle toho má pěstoun nárok při řešení složitějších problémů využít pomoc ve formě terapie, psychologické či jiné odborné pomoci. Doprovázející subjekt má povinnost takovou pomoc zprostředkovat, v odůvodněných případech ji může i uhradit.

Musí jít o potřebu, která přímo souvisí s výkonem pěstounské péče. Odborná pomoc by se proto měla zaměřovat především na tyto okruhy problémů:

Odbornou pomoc mohou poskytovat přímo zaměstnanci doprovázející organizace nebo jiný odborník zprostředkovaný touto organizací.

Zdroj textu: Příručka „Právní a finanční aspekty doprovázení pěstounských rodin“, upravila Martina Vančáková; více viz http://www.knihovnanrp.cz/online-katalog/pravni-a-financni-aspekty-doprovazeni/

Odlehčovací (respitní) péče

Účelová odlehčovací péče

Podle § 47a odst. 2 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde o „právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě; tato pomoc spočívá zejména v zajištění krátkodobé péče

Tento typ odlehčovací pomáhá řešit situaci, která znemožňuje nebo výrazně ztěžuje péči o svěřené dítě. Pro čerpání tohoto typu odlehčovací péče je rozhodující, zda se skutečně jedná o situaci, která znemožňuje nebo výrazně ztěžuje péči o svěřené dítě. Pěstoun může být např. uznán práce neschopným z hlediska svého zaměstnání, to ovšem automaticky neznamená, že nemůže pečovat o dítě (charakter pracovní neschopnosti je nutno posuzovat z hlediska péče o dítě). Mezi nezbytné osobní záležitosti naopak patří i účast pěstouna na povinném vzdělávání. Půjde zpravidla o krátkodobou pomoc v řádu hodin či dnů, v praxi se může však vyskytnout potřeba dlouhodobější pomoci (např. v případě vážného onemocnění pěstouna).

Osobní péči o dítě lze zajistit různými způsoby. Nemusí být přitom využíváno jen registrovaných poskytovatelů sociálních služeb nebo pověřených osob (které ovšem garantují odbornou kvalifikaci personálu), ale např. i rodinných center, agentur péče o dítě a dalších fyzických osob formou jejich výdělečné či příležitostné činnosti. Péče by měla být volena tak, aby odpovídala potřebám dítěte. Odpovědnost za dítě po dobu péče nese služba či osoba, která je povinna nad dítětem provádět dohled. Je doporučeno, aby i péče, poskytovaná v rámci dohody blízkou osobou (např. příbuznými pěstouna) byla ošetřena jednoduchým smluvním vztahem.

Neúčelová odlehčovací péče

Podle § 47a odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde o „právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte, v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo věku alespoň 2 let“.

Odlehčovací péče plní především funkci určité psychohygieny pěstouna při jeho náročné činnosti. Zákon stanoví nárok na tuto odlehčovací péči v délce alespoň 14 kalendářních dnů, doprovázející subjekt proto může pěstounovi poskytnout pomoc i ve větším rozsahu. Nemusí přitom jít o ucelený časový úsek, odlehčovací péči lze čerpat v kratších intervalech. Za minimální rozsah poskytované pomoci je považována ½ dne.

Péče má být poskytována ve formě přiměřené věku dítěte (dítěti musí být přitom alespoň dva roky), proto pro menší děti mohou být vhodnější kratší úseky čerpání. Doprovázející subjekt má právo jednat s pěstouny o formě péče ve vztahu k potřebám a zájmům dětí a případné nároky v tomto směru korigovat (pokud by např. bylo požadováno zajištění delšího pobytu dítěte krátce po jeho svěření do péče, zajištění péče ve formě neodpovídající věku či zdravotnímu stavu dítěte atd.).

Účelovou i neúčelovou odlehčovací péči pěstounům hradí doprovázející organizace ze státního příspěvku na výkon pěstounské péče.

Zdroj textu: Příručka „Právní a finanční aspekty doprovázení pěstounských rodin“, upravila Martina Vančáková; více viz http://www.knihovnanrp.cz/online-katalog/pravni-a-financni-aspekty-doprovazeni/

Vzdělávání pěstounů

Prvním typem vzdělávání pěstounů je jednorázové přípravné školení budoucích pěstounů v případě úřadem zprostředkované pěstounské péče ještě před přijetím dítěte. Přípravné vzdělávání je povinné pro náhradní rodinnou péči zprostředkovanou podle § 19 zákona 359/1999 Sb. O sociálně-právní ochraně dětí. Délka přípravného kurzu je minimálně 48 hodin u klasických (dlouhodobých) pěstounů, resp. 72 hodin u pěstounů na přechodnou péči. Přípravný kurz zajišťuje budoucím pěstounům krajský úřad.

Druhým typem je průběžné vzdělávání pěstounů, které je povinné pro pěstouny ve všech typech péče, tedy pro zprostředkovanou pěstounskou péči dlouhodobou a na přechodnou dobu i pro pěstouny, kteří jsou blízkými osobami svěřeného dítěte (příbuzenská péče). Podle § 47a odst. 2 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí jde o „právo na zprostředkování nebo zajištění bezplatné možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti“, toto právo je spojeno s povinností upravenou písm. f) téhož ustanovení „zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích“. Pokud je dítě svěřeno do společné péče pěstounů (nebo o něj osobně pečují dva poručníci), platí tato povinnost pro oba pěstouny (poručníky).

Forma a témata průběžného vzdělávání by měly vycházet z potřeb svěřeného dítěte, zaměřovat se na rozvoj kompetencí pěstouna a zvyšování kvality výkonu pěstounské péče. Podrobnosti jsou upraveny prováděcí vyhláškou. Prováděcí vyhláška v § 5 upravuje obsah tohoto vzdělávání, zákonná úprava však nestanovuje forem vzdělávání. Kromě účasti na docházkových či pobytových kurzech lze využít i dalších formy vzdělávání, jako je např. e-learning, samostudium či vzdělávání prováděné přímo zaměstnanci doprovázejícího subjektu. Doprovázející subjekt je povinen sledovat a pro případnou kontrolu doložit rozsah vzdělávání a jeho téma (osvědčením o absolvování kurzu, záznam o účasti na jiné formě vzdělávání v dokumentaci pěstouna atd.).

Zdroj textu: Příručka „Právní a finanční aspekty doprovázení pěstounských rodin“, upravila Martina Vančáková; více viz http://www.knihovnanrp.cz/online-katalog/pravni-a-financni-aspekty-doprovazeni/